Cestování do Íránu

Posledni presun do Tabrizu (13 hodin) jsme si vylozene uzili, davame sbohem iranskym volvum a odted se zas bude stopovat. V Tabrizu spekulujeme nad koupi listku az do Erzurumu – ale bus je plny a tak neni co resit. Jdeme navstivit Nassera do infocentra. Pripadame si jako doma :) povidame si o nasi ceste a Íranu. Potom jeste vyrazime koupit lavash – mistni chleba, ktery je asi 2 mm tenky, spis takovy list papiru. Jeho vyhodou je, ze vydrzi nekonecne dlouho a to se nam do hor zatracene hodi. Jeste kupujeme dalsi slozku potravy, na ktere jsme se stali zavislymi – datle :) Pak jiz odjizdime na autobusak a kupujem si listky do Maku. Bohuzel nejede nic klimatizovaneho a ani stary dobry mercedes. Jede jakoby moderni bus – nema otviraci okna a klimoska mu moc nefunguje. Vysledkem jsou 4 hodiny v neprijemnem horku a nedychatelnu.

V Maku chceme jet taxikem na hranice – odchazime dal od nadrazi a stopujeme jednoho a ten souhlasi s cenou pul chomejnyho za oba. Taxik uz byl plny ale jeste jsme se tam nacpali. K nasemu prekvapeni zastavuje v centru Maku a at si prestoupime a zaplatime dalsiho chomejnyho. Sborove na nej kricime ze jasne rekl Bazargan 5000 IRR. Zkusene mu sebereme penize, at si nezvyka. Jdeme k druhemu taxikari a ten nas bere za 1 chomejnyho – coz je korektni cena az do Bazarganu. Mezi sebou se ti dva nejak vyrovnali.

Pesky dojdeme az na hranici. Celnik nam docela vybaluje batohy a kouka co vezem. Pak uz to jde rychle – u turecke budky sice stoji manici z autobusu s asi 120 iranskymi pasy, ale Lukas ma delsi ruce nez iranci :) a tak jdem dopredu. Petra odhazuje satek a jdeme na stopa do Dogubeyazitu, kam nas bere kamionak, a hned at jedeme k nemu do Agri, musime mu zalhat, ze si chceme prohlednout mesto. Tak nas propousti a my uz za tmy kracime do kempu za mestem. Cestou nam zastavuje jeep z kempu od konkurence a tak jedem az pod Ishak Pasa Seray. Ukazuje se, ze jsou tu nejake konexe s ceskem, takze jsme hned prominentni hosti :) Prichazi nejaky Mehmet a ze s nim musime na pivo ...to jsme stejne chteli :) tak jdeme. Z jednoho jsou tri, Mehmet organizuje mimo jine vypravy na Ararat a podnika ve vsem moznem. Chce Petru najmout jako vudkymi a spolupracovnici a tak vselijak spekulujeme. Ptame se ho s cim obchoduje v Iranu – ropa?? Pry plasty – benzim taky, ale o tom se na verejnosti nemluvi. V Turecku je benzin 20 x drazsi a rikame si, ze to musi byt hrozne pokuseni. Sice to armada kontroluje, aby se pres hranice nedostala ani kapka, ale cenovy rozdil je takovy, ze vydelat muzou vsichni – od celniku az po konecneho spotrebitele (to je nase spekulace :). Zajimave je, ze iranske rafinerky nezvladaji pokryt spotrebu a iran musi 1/3 benzinu dovazet a iranska vlada cenu benzinu drsne dotuje.

Rano se tezko zvedame, prece jen nejsme uvykly konzumaci :) a jdeme na stopa S iranskym kamionakem jedeme nekam pred Erzurum a potom s prepravcem zeleniny do Yusufeli. Je trochu nastvany, ze nechceme byt mosafiri u neho v Artvinu, ale to bychom prejeli hory.

linkuj.cz vybrali.sme.sk